Databáze osobností NBA

Chcete nám pomoci při rozvoji Nbasket.cz a přispět svým dílem k vybudování velké databáze osobností NBA, které tuto soutěž hráli, již nehrají a hrát nebudou? Není nic jednoduššího než nás kontaktovat emailem na redakcenbasket.cz.
Do předmětu napište "Nbasket.cz - Osobnosti NBA - jméno osobnosti" a bude-li osobnost kvalitně zpracována, vystavíme ji.

Seznam osobností

Všechny osobnosti | A | B | C | D | E | H | I | J | K | M | O | P | R | S | T | W

Michael Jordan

Info | Raná léta | Dlouhá cesta na vrchol | První triple a nečekaný odchod | Druhý triple, konec a návrat | Statistiky

Dlouhá cesta na vrchol

Před začátkem sezóny, 12. září 1984, Bulls oznámili, že podepsali s Jordanem smlouvu. Ta mu za sedm let zajišťovala příjem 6 miliónů dolarů, což byla v té době třetí nejvyšší smlouva v historii ligy, po houstonských pivotech Olajuwonovi a Sampsonovi. Jordan Bulls velice rychle ukázal, že to jsou zasloužené peníze a během několika měsíců se stal fenoménem. Hned na úvod sezóny nastřílel Jordan v Chicago Stadium Bostonu 27 bodů. Po zápase se tehdejší MVP ligy Larry Bird nechal slyšet: „Nikdy jsem neviděl, aby jeden hráč takhle obrátil tým naruby. Díky němu i ostatní z týmu hrají lépe. Tahle hala bude brzy praskat ve švech každý večer. Lidi budou platit, jen aby ho mohli vidět. Je nejlepší. Dokonce už v téhle fázi své kariéry dokáže věci, které jsem já nikdy nedokázal. Tohle bude dobré pro Chicago Bulls i pro celou ligu.“ Prorocká slova. Již ve svém devátém zápase v NBA nastřílel Jordan 45 bodů proti San Antoniu. O šest týdnů později dalších 45 Clevelandu. Pak přišlo 42 proti New Yorku a znovu 45 proti Atlantě. Proti Denveru dosáhl svého prvního triple-double (35 bodů, 15 asistencí a 14 doskoků) a ještě před All-Star přestávkou stihl potrápit 41 body obhájce titulu z Bostonu. Nebyly to však jen nastřílené body, které vzrušovaly diváky. Hrál naplno každou minutu, s neuvěřitelnou energií. V obraně byl jako dravec a v útoku – tam byl všechno. Střely z dlouhé vzdálenosti, smeče, obrátky, průniky, a to vše většinou vysoko nad zemí. Chicago Stadium se po mnoha hubených letech začalo plnit lidmi, kteří chtěli vidět létajícího Jordana.

Nelehké období nastalo poté, co Jordan zjistil, že většina hráčů tehdejšího Chicaga nemá zdaleka takového vítězného ducha, takovou touhu po vítězství a po úspěchu jako on. „Pamatuji se, když jsem si den před zápasem podvrtnul kotník. Oteklo to, ale ani na okamžik mě nenapadlo, že bych nemohl hrát. David Greenwood procházel kolem mě a povídá: ‚S tím kotníkem bych hrál nejdřív za týden.‘ Něco takového mě ani nenapadlo,“ vzpomíná Jordan.

Jordanův strmý vzestup se zřejmě příliš nelíbil některým veteránům ligy a tak mu to dali najevo během All-Star Weekend 1985 v Indianapolis. Chtěli mu udělit lekci a záminek pro to měli dost. Při soutěži ve smečování chtěl Jordan vyjít vstříc Nike, která toho v té době pro něj tolik udělala, a přes dres si oblékl červenočernou teplákovou soupravu Air Jordan, což např. Isiah Thomas a Dominique Wilkins považovali za neúctu. Během All-Star Game na něj Magic a George Gerwin hráli velice tvrdě a naopak v útoku mu spoluhráči v podstatě vůbec nepřihráli míč. Přitom Jordan podle vlastních slov přijel do Indianapolis s rodinou jen vstřebávat atmosféru, setkat se s hráči, zahrát si a nijak na sebe nepoutat pozornost. I to zřejmě bylo paradoxně příčinou dalšího incidentu, když údajně ve výtahu nepozdravil Isiah Thomase. „Byl jsem ve výtahu plném hvězd a bál jsem se cokoli říct, abych nevypadal příliš sebevědomě, a tak jsem neřekl nic. Když jsem se pak po víkendu vrátil do Chicaga, přišel za mnou reportér a řekl mi o tom, jak mi hráči nepřihrávali při zápase a pak se tomu na letišti smáli. Po pravdě řečeno jsem si toho vůbec nevšiml. Byla to ale velice bolestná zkušenost, něco takového jsem do té doby nezažil. Nevěděl jsem co dělat. Nakonec jsem si řekl, že se z toho musím buď poučit nebo s tím bojovat. Rozhodl jsem se udělat oboje.“ Hned příští den hostili Bulls právě Detroit Pistons. Ve velice tvrdém zápase zvítězili v prodloužení 139:126, když Jordan nastřílel 49 bodů, doskočil 15 míčů a zblokoval Thomasův poslední pokus o vyrovnání. V utkání několikrát málem došlo ke rvačce a byl tu i první z mnoha incidentů mezi Jordanem a Billem Laimbeerem. „Myslím, že tenhle zápas byl základnou naší rivality s Detroitem.“ řekl Jordan. Toho roku dovedl Michael Bulls až do playoff (s bilancí 38-44), kde však jednoznačně vypadli v prvním kole s Milwaukee.

V další sezóně prožil Jordan nejtěžší období svého basketbalového života, a to nejen po fyzické, ale i po psychické stránce. Již ve třetím zápase sezóny v Golden State odkulhal ze hřiště se zraněným levým kotníkem. „První rentgenový snímek nic neukázal a tak jsem se léčil běžným způsobem a chtěl jsem hrát, ale nemohl jsem ani pořádně chodit. Další snímek z tomografu, který ukazuje kost ve vrstvách, odhalil prasklinu v navikulární kůstce pod kotníkem. Nemohl jsem tomu věřit. Jel jsem domů a probrečel celé dny.“ Po sedmi týdnech se Michael od doktorů dozvěděl, že se zlomenina ještě dostatečně nezahojila, což ho znovu zcela zdeptalo, protože se chtěl vrátit ještě před All-Star přestávkou. Přesvědčil proto doktora, aby mu dal sundavatelnou dlahu namísto další sádry a odjel do Caroliny, kde začal urychlovat rehabilitační proces. Během čtyř týdnů se dostal znovu do formy, aniž by o tom někdo věděl. Když se vrátil do Chicaga, doktoři nemohli věřit silovým testům. Levou nohu měl silnější než pravou. „Dr. Stan James řekl, že existuje desetiprocentní šance, že bych si mohl kůstku opět zlomit. To bylo přesně to, co chtěli majitel klubu Reinsdorf a manažer Krause slyšet. Neřekli to nahlas, ale mně to začínalo být jasné. Tým hrál špatně a oni už začali uvažovat o draftu. Obvinil jsem je, že chtějí schválně prohrávat zápasy. Reinsdorf a Krause byli obchodníci, ne sportovci, a neměli to pravé porozumění pro hru. Dělali rozhodnutí, která měnila basketbal jen na obchod.“

V té sezóně však Jordana čekal ještě jeden mezník. Bulls s Jordanem na poslední chvíli zachránili postup do playoff (bilance 30-52), ale tam na ně čekal nejlepší tým Východní konference, legendární Boston Celtics s takovými hvězdami, jako byli Larry Bird, Kevin McHale, Robert Parish, Dennis Johnson, Danny Ainge a další. Bulls sice prohráli jednoznačně 3:0 na zápasy, ale Jordan hrál fantasticky a to, co předvedl v druhém zápase v Bostonu, o tom si lidé vyprávěli ještě dlouho. Nastřílel 63 bodů a v podstatě sám vzdoroval Bostonu až do prodloužení.

Před novou sezónou nahradil hlavního kouče Stana Albecka účastník památné mnichovské olympiády v roce 1972, Doug Collins. Jordan dosáhl během 82 zápasů základní části neuvěřitelného průměru 37,1 bodů na zápas a na přelomu listopadu a prosince dokonce devětkrát za sebou nastřílel 40 nebo více bodů. Na Jordanovu adresu se ale začínaly snášet i první kritiky, zvláště poté, co Chicago v prvním kole playoff opět hladce prohrálo s Bostonem 3:0. Larry Bird řekl: „Když přišel do ligy, myslel jsem, že to bude skvělý komplexní hráč, ale teď jen střílí třicetkrát za zápas. Asi to musí dělat, ale já bych nikdy nechtěl hrát tak, že vystřelím třicetkrát nebo pětatřicetkrát za zápas.“ Trenér Houstonu Bill Fitch prohlásil: „Michael Jordan je zatraceně dobrý hráč a z Bulls udělal dobrý tým. Ale využívat ho tímhle způsobem?“ Michael sám si toho byl dobře vědom. Po vyřazení z playoff byl psychicky zlomený a v rozhovoru dal průchod emocím, které v něm doutnaly již dlouho. „Udělali jsme spoustu pitomých chyb,“ řekl. „Stáli jsme kolem, jako bychom říkali: ‚Podíváme se, co s tím Michael dokáže.‘ Tak by to být nemělo. Pokud čekají, že budu mít příští rok zase průměr 37 na zápas, no, tak to já tedy nechci.“

Před sezónou 1987/88 udělali Bulls zásadní krok na své cestě na vrchol, aniž to možná v té chvíli tušili. Získali do týmu dva nadějné nováčky, Scottieho Pippena a Horace Granta. Tým se začínal konsolidovat. Jordan hrál po celou sezónu ve vrcholné formě a dominoval jak v útoku, tak v obraně, přesně jak si předsevzal. Po základní části získal poprvé všechny hlavní individuální ceny – nejlepší střelec i obránce a MVP sezóny i All-Star Game. Bulls vylepšili svou bilanci v základní části na 50-32 a konečně prošli prvním kolem playoff, když v dramatické sérii vyřadili Cleveland 3:2. V druhém kole je však čekalo jejich příští prokletí – Detroit Pistons – a Bulls odešli poraženi 4:2.

Před sezónou 1988/89 došlo k další klíčové změně. Bulls vytrejdovali Charlese Oakleyho, Jordanova blízkého přítele, do New Yorku za 215 centimetrů vysokého pivota Billa Cartwrighta. Michael zprvu tou výměnou nebyl vůbec nadšený a dával to jasně najevo jak vedení týmu, tak samotnému Cartwrightovi. Po letech však otevřeně přiznal, že se mýlil. Od začátku sezóny začal být další pokrok pro Jordana otázkou spíše mentální než fyzickou. Byl uznáván jako velký hráč, ale začínala se opakovat kritika: Bulls nikdy nezískají titul, když bude Jordan nejlepším střelcem týmu. Lidé stále poukazovali na Chamberlaina, Dominiqua Wilkinse či Boba McAdoo, kteří stříleli spousty bodů, ale hráli v týmech, které nikdy nebyly ani zdaleka tak úspěšné, jako oni individuálně. Od dob George Mikana (40. léta) byl Jabbar jediným hráčem, kterému se podařilo ve stejném roce získat cenu pro nejlepšího střelce a zároveň dovést tým k titulu. Žádnému „ne-pivotovi“ se to nikdy v historii nepovedlo. Začínaly se objevovat hlasy, že tak tomu bude i v případě Jordana. Doug Collins v té době nikdy neměl opravdový systém a spoléhal na individuální talent. Obrat přišel ve chvíli, kdy se začala vyvíjet hra Horace Granta a Scottieho Pippena, a když se Bill Cartwright stal pro Bulls pilířem v blízkosti koše. Nebylo to však přes noc.

V prvním kole playoff se Bulls střetli s Clevelandem. Vedli 2:1 na zápasy, když Jordan v Chicagu minul trestný hod a potencionálně vítěznou střelu v závěru zápasu. Po utkání se cítil hrozně a své pocity později přirovnal ke chvílím, kdy byl na střední škole vyřazen z týmu. Rozhodující pátý zápas se hrál v Clevelandu a Jordan dokázal udělat právě to, v čem byl tak jedinečný. Do té doby asi žádný hráč v historii basketbalu nestřílel tolik rozhodujících střel jako on. S odstupem času se zdá, že čím větší byl na něj tlak a čím důležitější byl okamžik, tím lepší Jordan byl. V těch nejkritičtějších chvílích na sebe vždy bral zodpovědnost rozhodovat zápasy a jeho úspěšnost v těchto momentech byla úžasná. Bulls v Clevelandu prohrávali o bod a vyhazovali míč od půlící čáry 3 vteřiny před koncem zápasu. Jordan se uvolnil přes dva bránící hráče pro míč k postranní čáře. Dvěma rychlými driblinky se dostal zhruba na čáru trestného hodu a odrazil se ke střele z vysokého výskoku. Jeho obránce Craig Ehlo i druhý vypomáhající hráč vyskočili, aby ho zblokovali, ale Jordan se dokázal ve vzduchu vyhnout bloku a zatímco ho jeho obránci už přeletěli a dopadli na zem, on byl ještě stále ve vzduchu a teprve vypouštěl střelu z ruky. Na ukazateli už svítilo :00, když míč propadl obroučkou. Bulls vyhráli 101:100 a postoupili do druhého kola. Ve druhém kole dokázali přehrát New York Knicks a postoupili tak až do finále Východní konference, kde na ně čekal – kdo jiný než Detroit. Bulls opět prohráli 4:2, a Pistons se toho roku stali šampiónem NBA. Tým Detroit Pistons se pro Bulls začínal stávat komplexem.

Posledním střípkem mozaiky byla změna na místě trenéra. Po vyřazení v playoff 1989 jmenovali Bulls hlavním koučem Phila Jacksona, který nahradil Douga Collinse. Jackson spolu s asistentem Texem Winterem učinili závěrečný krok, který po basketbalové stránce znamenal poslední článek řetězu. Zavedli nový útočný systém, tzv. Triangle offense. Byl to starý univerzitní systém, na kterém Tex Winter pracoval mnoho let, a jeho účelem bylo dostat všech pět hráčů do pohybu a všem pěti umožnit, aby měli v rukou míč. Pro hráče NBA to bylo něco nového a nebylo pro ně lehké si systém osvojit. Namísto obvyklých situací jeden na jednoho se nyní učili reagovat na obranu a vytvářet v ní slabiny pohybem a přihrávkami. Cílem Jacksona a Wintera bylo umožnit Jordanovým spoluhráčům větší podíl na útočné hře. Jordan základní část sezóny 1989/90 odehrál opět ve velkém stylu a Bulls si znovu vylepšili svou celkovou bilanci, tentokrát na 55-27. To znamenalo druhé místo v Centrální divizi za Detroitem. V playoff hladce vyřadili Milwaukee i Philadelphii s Charlesem Barkleym. V repríze „východního finále“ znovu narazili na Detroit. Arogantní „zlí hoši“ z Detroitu dávali Bulls najevo, že nemají šanci. Velice tvrdá a vypjatá série dospěla do stavu 3:3 na zápasy a ten rozhodující se hrál v Detroitu. Michael si před zápasem velice věřil, ale vše se začalo hroutit ještě před úvodním rozskokem, kdy Pippena postihly nesnesitelné bolesti hlavy. Když pak ještě John Paxson odkulhal s těžkým výronem v kotníku, všichni Jordanovi spoluhráči byli na hřišti jako ztraceni. Jordan hrál jako o život, ale kruté porážce 93:74 zabránit nedokázal. Po zápase zuřil a zlobil se na své spoluhráče, ale zpětně se na ty okamžiky dívá jako na další krok na cestě k vrcholu. „Toho léta jsem začal poprvé opravdu intenzivně posilovat s činkami. Rozhodl jsem se, že už nade mnou nebudou dominovat fyzicky. Hodlal jsem začít ty rány vracet.“ Jackson a jeho asistenti si navzdory výsledku odnesli z playoff optimismus. Sezóna jim potvrdila správnost cesty, pokud jde o Triangle offense, a také využití Billa Cartwrighta jako hlavního pilíře obrany pod košem.

Během sezóny 1990/91 Bulls vyzráli do skutečného mistrovského týmu a v záklední části vyhráli 61 zápasů. Jordan znovu vyhrál jak střeleckou tabulku, tak titul MVP, ale jediné, co ho zajímalo, byl titul. Na cestě do finále, poté, co smetli New York i Philadelphii, stál opět tým Detroitu. „Když jsme se naučili, jak se vyrovnat s jejich taktikou a neztrácet soustředění na hru, stali jsme se těmi ‚dobrými hochy,‘ protože jsme hráli basketbal tak, jak se má hrát. Nedokázali nás stáhnout k sobě dolů na svou úroveň a nedokázali nás ani zastrašit. Když jsme je v roce 1991 smetli 4:0 ve finále Východní konference, jejich lídři se ukázali v pravém světle. Chovali se jako banda rozmazlených spratků, když není po jejich. Tím, že odkráčeli z palubovky a nepodali nám ruce, tím ztratili i poslední zbytky respektu. Málokdo si pamatuje, že Joe Dumars, John Salley a Vinnie Johnson nám po zápase pogratulovali, ale zato si všichni pamatují, že jejich lídři, Isiah Thomas, Bill Laimbeer a Mark Aguirre prošli kolem naší lavičky během posledních sekund zápasu a odešli pryč. Nebyli to sportovci. Neměli potuchy, co je to sportovní chování, anebo jim to prostě bylo jedno.“

Bulls konečně vyhráli svůj souboj „dobra se zlem“ a poprvé postoupili do finále NBA. V Západní konferenci kraloval v průběhu sezóny Portland, ale Los Angeles Lakers uplatnili své zkušenosti a ve finále konference Portland přehráli 4:2. Bylo to již podeváté od roku 1980, kdy Lakers hráli finálovou sérii, a pětkrát během osmdesátých let dokonce získali titul. Mnoho odborníků předpovídalo, že zkušenosti z bojů o titul budou hrát pro Lakers a první zápas jim dal za pravdu. Lakers, po trojce Sama Perkinse 14 vteřin před koncem, vyhráli na palubovce Chicaga 93:91. Bulls měli ještě šanci vyrovnat, ale Jordanova střela 4 vteřiny před koncem se zavrtěla v obroučce a vypadla ven. V tu chvíli se ukázalo, že Jordan je také jen člověk, a že si Bulls na titul budou asi muset ještě počkat. Ti ovšem takto vůbec nepřemýšleli. V druhém zápase smetli Lakers vynikající střelbou 107:86 (střelba z pole: Jordan 15/18, Paxson 8/8). Lakers si věřili, že na domácí palubovce třikrát za sebou vyhrají, ale dopadlo to přesně naopak. Ve třetím zápase Jordan vyrovnával 3,4 vteřiny před koncem řádného hracího času a v prodloužení byl pánem na hřišti – 104:96. Ve čtvrtém zápase vynikající obrana Bulls nedovolila Lakers ani pomyslet na vítězství - 97:82. V pátém zápase Jordana v útoku podpořili vynikající Pippen (32 bodů) a neomylný Paxson (20 bodů, střelba z pole 5/5 v posledních 4 minutách!) – výsledek 107:102. Johnson, pravý sportovec, ihned běžel k Jordanovi, aby mu poblahopřál.

Upraveno: 23. října 2012

Uživatelské menu

Vyhledávání

Hledaný výraz:

LiveScore

CHACHA-CLECLE118:111(69:70)Review
ORLORL-GSWGSW93:101(37:45)Review
WASWAS-BKNBKN119:122p(54:61)Review
ATLATL-PORPOR120:106(65:58)Review
PHIPHI-LACLAC107:108(50:46)Review
TORTOR-NYKNYK101:145(59:80)Review
CHICHI-INDIND125:99(64:43)Review
MEMMEM-LALLAL124:136(61:69)Review
MINMIN-DETDET106:91(47:45)Review
OKCOKC-HOUHOU126:132p(50:49)Review
UTAUTA-SASSAS111:118(48:59)Review
DENDEN-PHXPHX97:104(52:59)Review

Přímé přenosy v TV

banner 300x250 pixel

Nejtipovanější zápasy

Domácí-Hosté 12
Atlanta ATL - BOS Boston113
New Orleans NOP - MIL Milwaukee311

Narozeniny hráčů

28.03.Barry, Rick80 let
28.03.Walton, Luke44 let
28.03.McRae, Jordan33 let
28.03.Georges-Hunt, Marcus30 let
28.03.Jackson, Justin29 let
28.03.CLEStrus, Max28 let
28.03.Walker, MJ26 let
28.03.Wigginton, Lindell26 let

Aktuální přestupy

Aktuální zranění

28.03.LALDavis- koleno
28.03.WASHolmes- prst na ruce
28.03.TORAgbaji- záda
27.03.MIAButler- nemoc
27.03.SASJohnson- koleno
27.03.PHXNurkic- kotník
27.03.DETIvey- koleno
>> všechna zranění
banner 300x250 pixel

Nejnovější komentáře

21.03.2024 18:20 - ewitohoya - Odpověď od Kryštofa: Ahoj, hrozně mě potěšila pozitivní odezva na článek o Bad B... [Hlavní diskuze]
21.03.2024 17:58 - ewitohoya - á á... [Hlavní diskuze]
21.03.2024 17:58 - ewitohoya - á á... [Hlavní diskuze]
19.03.2024 19:07 - David Kolář - Nbasket.cz - Samozřejmě, že počítáme. Play in hraje sedmý tým s osmým a devátý s desátým. Por... [Hlavní diskuze]